PP Slepeč

Přírodní památka byla zřízena původně jako chráněný přírodní výtvor vyhláškou okresního národního výboru ze dne 17. 4. 1984 a poté nařízením okresního úřadu v roce 1998. Leží v k. ú. Benátky nad Jizerou (ppkč. 309/1 - část) a Kochánky (ppkč. 1313 a 1318), o celkové výměře 7,75 ha. Hlavní motiv ochrany je výskyt v Pojizeří kriticky ohroženého střevíčníku pantoflíčku. Prověrková komise v roce 1983 toto území i přes "nepříliš perspektivní naleziště střevíčníku" doporučila urychleně vyhlásit jako CHPV. Zajímavé je, že ochrana území byla již v roce 1970 odsouhlasena radami obcí Kochánky a Benátky nad Jizerou.

Území leží na pravém břehu Jizery, 1,5 km Z od Benátek nad Jizerou na mírně k jihu ukloněné plošině, která je směrem k Jizeře členěna na několik erozních suchých roklí. Geologickým podkladem jsou středoturonské slínovce a slinité vápence, na plošině vesměs překryté pleistocenními sprašemi. V opuštěném lomu jižně území četné fosilie křídového moře.

Chráněné území je částí rozsáhlejší obory, kde bohužel značnou část pokrývají monokultury smrku, místy vysazeny i borovice, modříny a další stanovištně nevhodné dřeviny. Jen menší část má charakter přírodního lesa - habrové doubravy, na jižních expozicích i teplomilné doubravy s relativně zachovalým bylinným patrem. Význačná je koncentrace vzácných a chráněných druhů. Především jsou to vstavačovité, zvláště atraktivní silně ohrožený střevičník pantoflíček (Cypripedium calceolus), který ve Slepči má v současné době jedinou lokalitu v mladoboleslavském okrese (kdysi ještě nedaleko ve Strašnovském lese a na Babě u Kosmonos). Ve Slepči je populace poměrně slabá a navíc v prostředí pozměněném lesním hospodářstvím - výsadbou jehličnanů (smrk, modřín, borovice, z exotů vejmutovka, douglaska ad.). V dobovém dokumentu z roku 1830 měla být slepečská obora borovým lesem s výstavky smrku! Prováděním potřebných biotechnických zásahů v rámci plánu péče se daří posilovat její vitalitu. Z dalších vstavačovitých jsou roztroušeny (někdy nálezy v oboře mimo chráněné území, výskyt ale je možný i zde) okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík širolistý (epipactis helleborine), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), udáván i vstavač nachový (Orchis purpurea: Saska in Novotný 1971 - 1972). Ze zajímavých a indikačních druhů habrových, bukových i teplomilných doubrav byly zaznamenány: samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ostřice horská (Carex montana), svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina). Za zmínku stojí, že jižně od území rostou teplomilné rostliny plamének přímý (Clematis recta) a sasanka lesní (Anemone sylvestris - 1967).

Je pochopitelné, že v hospodářských porostech se smrkem jsou naopak ruderální druhy, vytěsňující původní. Vedle netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios) je to obtížná "buřeň" - z ostružiníků (Rubus fruticosus agg., R. caesius, R. idaeus). Území je zajímavé i po mykologické stránce. Při orientačním průzkumu zde byla zjištěna velmi vzácná stepní muchomůrka Floccularia straminea (Borovička in litt., det. Šebek).

V rámci zpracování plánu péče proběhl komplexní přírodovědecký průzkum. V jeho rámci bylo zjištěno 175 druhů vyšších cévnatých rostlin. Výzkum pavouků konstatoval standardní arachnofaunu smíšeného lesního porostu poměrně chudého druhového spektra (28 druhů) s přetrváváním několika vzácných a reliktních druhů. Můžeme uvést druhy Agroeca brunnea, Ceratinella brevis, Segestria senoculata a Zora spinimanna. Ze střevlíkovitých můžeme uvést chráněný druh Calosoma inquisitor a dále Molops elatus, který se vyskytuje v okrese velmi vzácně. Bylo zjištěno 22 druhů ptáků, dominantní výskyt mají: budníček menší, pěnkava obecná a sýkora modřinka. V území žijí dva ohrožené druhy - lejsek šedý a strakapoud prostřední.

Vzhledem k převážné nevhodné druhové skladbě zdejšího lesního porostu je vlastně s podivem, že se tu dosud vyskytuje chráněný fenomén. Dlouhodobým cílem by proto mělo být dosažení přirozené druhové skladby. V doubravách by se měl preferovat podrostní způsob hospodaření s využitím skupinového výběru. Zalesňování by se mělo realizovat převážně přirozeným způsobem. Smrčiny se zastoupením dubu je třeba obnovovat co nejdříve, přičemž dubová příměs by měla být ponechána jako zdroj přirozené obnovy lesa.

Při dlouhodobé vhodné péče lze očekávat zlepšení stavu rezervace včetně zvýšení druhového bohatství a zlepšení vitality vzácných taxonů.