PP Stará Jizera

Území leží v úseku nivy Jizery mezi obcemi Dražice a Horky nad Jizerou. Řeka zde tvoří výrazný meandr ve tvaru "U" v celé šíři nivy, tj. cca 500 m. Nadmořská výška se pohybuje mezi 191 až 194 m. Svahy údolí mají relativní výšku až 40 m. Sklon je značně proměnlivý: místy jen 25o, u jezu u Dražic jsou téměř kolmé stěny ve slinitých až vápnitých pískovcích České křídové tabule, středoturonského stáří. popis se týká jak obou ramen, tak i přilehlé části nivy (ochranného pásma).

V minulých stoletích byla niva Jizery intenzivně zemědělsky využívána. Původní lužní lesy mizely od druhé poloviny 16. století. Vzhledem k častým záplavám byla postupně většina pozemků přeměňována na louky a pastviny .Ve 20. století byla některá mrtvá ramena využívána k polointenzivnímu chovu ryb.

V nivě Jizery jsou zachována dvě mrtvá ramena Jizery (tůně). Větší, zvané Stará Jizera, má tvar podkovy a leží na vnitřní straně meandru. Menší, rybáři zvané Měsíc, leží na jeho vnější straně pod silnicí. Obě ramena mají rozdílný vývoj. U ramene Měsíc není ovlivňována sukcese, dochází k zárůstu dřevinami a zmenšuje se podíl volné vodní hladiny. Rameno Stará Jizera je částečně antropicky ovlivňováno chovem ryb. Dochází zde k částečné redukci břehového porostu a udržuje se stálý podíl volné vodní plochy. To je z hlediska mokřadních a vodních společenstev pozitivní.

Chráněn je poměrně zachovalý komplex mokřadů a luk s rozptýlenými solitery mohutných dubů. Je to jedna z posledních ukázek nivního ekosystému na Jizeře.

Celé území je tvořeno nivními hlínami, subhydrické a semiterestrické půdy (anmoor, vega) až terestrické hnědozemě.

Vegetaci tvoří serie hydrofilních až mezofilních společenstev. Za přírodní je možno považovat obě mrtvá ramena, která jsou zvodňována jednak vysokou podzemní vodou, jednak záplavami, které se v posledních letech pravidelně opakují. Tůň Stará Jizera je podkovovitého tvaru s rameny k jihozápadu. Vodní sloupec se pohybuje mezi 0,5 - 1 m, výjimečně i hlouběji, přičemž dno je pokryto jemným bahenním sedimentem. Sukcese, tj. zarůstání, je do jisté míry blokováno rybáři vyhrabováním zárůstu (biomasy). Proto je místy, hlavně při březích, pokrývají hladinu druhově chudá společenstva plovoucích a vznášejících se rostlin - lakušníku okrouhlolistého (Batrachium circinatum), okřehku menšího a trojbrázdého (Lemna minor, L. trisulca), voďanky žabí (Hydrocharis morsus-ranae), vodního moru kanadského (Elodea canadensis) a růžkatce ponořeného (Ceratophyllum denersum). Tyto druhy jsou na několika místech doprovázeny ve dně kořenujícími rostlinami, např. stulíkem žlutým (Nuphar luteum), rdesnem obojživelným (Polygonum amphibium) a několika trsy chráněného leknínu bělostného (Nymphaea candida).

I pobřežní vegetace, včetně společenstev obnaženého bahnitého dna, je poznamenána rybochovným hospodařením - prakticky zde chybějí souvislejší porosty rákosin, které jsou vysekávány. V úzkém pruhu při pobřeží místy rostou vedle dominantního rákosu obecného (Phragmites australis) a chrastice rákosovité (Baldingera arundinacea) další vysoké byliny: orobinec úzkolistý (Typha angustifolia), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), šípatka střelolistá (Sagottaria sagittifolia), zblochan vodní a vzplývavý (Glyceria aquatica, G. fluitans), zevar jednoduchý (Sparganium emersusm = simplex), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), přízemní charakter mají pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) a vrbina penízková (Lysimachia nummularia). Na bahnitém dnu jsou dvouzubec trojdílný (bidens tripartita) a rukev bažinná (Rorippa palustris), karbinec evropský (Lycopus europaeus), rdesno peprné (Polygonum hydropiper) a mochna husí (Potentilla anserina).

Vodní a pobřežní vegetace je i v druhé tůni, Měsíci, která je však více zarostlá a vodní sloupec je kolem 0,5 m. Proto je v některých obdobích téměř celá zarostlá lakušníkem okrouhlým (Batrchium circinatum), růžkatcem ponořeným (Ceratophyllum demersum), vodním morem kanadským (Elodea canadensis), místy hvězdošem (Callitriche spec.). Nad hladinu vyčnívají kořenující chaluha vodní (Oenanthe aquatica), šťovík přímořský (Rumex maritimus) a zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans). Doprovázejí je bahnička mokřadní (Eleocharis palustris agg.), barborka obecná (Barbarea vulgaris), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), pryskyřník lítý (Ranunculus sceleratus), rukev obojživelná (Rorippa amphibia), svízel bahenní (Galium palustre) a opět žabník jitrocelový (společenstva Batrachion fluitantis, Oenanthion aquaticae). Je zde i souvislejší porost rákosu.

V obou případech na pobřežní vegetaci navazují různě velké porosty vysokých ostřic s dominantní ostřicí štíhlou (Carex gracilis), dále ostřicí liščí a měchýřkatou (C. vulpina, C. vesicaria), lipnicí pospolitou (Poa trivialis), lilkem potměchutí (Solanum dulcamara), pomněnkou bahenní (Myosotis laxiflora), místy s přesličkou bahenní (Equisetum palustre).

Značnou část nivy zaujímají vlhké až podmáčené louky, i když jejich plocha byla v nedávné minulosti i přes statut chráněného území zmenšena rozoráním. K nejvlhčím, trvale podmáčeným a na jaře barevně pestrým typům patří porosty v jihozápadní části území s blatouchem bahenním (svaz Calthenion) a dále s děhelem lesním (Angelica sylvestris), hrachorem lučním (Lathyrus pratensis), kohoutkem lučním (Lychnis flos-cuculi), kostivalem lékařským (Symphytum officinale). Vzácný je smetanově kvetoucí endemický a zákonem chráněný kostival český (S. bohemicum). Dále tu roste krvavec toten (Sanguisorba officinalis), lipnice pospolitá (Poa trivialis), mochna plazivá (Potentilla reptans), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), ocún jesenní (Colchicum autumnale), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea), ptačinec trávovitý (Stellaria graminea), sítina rozkladitá (Junsus effusus), šťovík kyselý (Rumex acetosa). Na nesekaných partiích vysokobylinných lad jsou dominantní tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), kakost bahenní (Geranium palustre) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), obecně vzácnější je pak žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum).

Přechodem k následujícím mezofilním loukám jsou přechodně zaplavovaná stanoviště nivy s nižší hladinou podzemní vody v letním období než společenstva předchozí. Dominantní jsou "měkké" trávy: psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice luční (Poa pratensis), psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera), pýr plazivý (Agropyron repens) a některé další druhy z obou zmíněných skupin.

Následující patří již ke svěžím loukám na okrajích nivy s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), další trávy - bojínek luční (Phleum pratense), kostřava červená a luční (Festuca rubra, F. pratensis), srha říznačka (Dactylis glomerata), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), trojštět žlutavý (Trisetum flavescens) a třeslice prostřední (Briza media). V květnu a červnu se esteticky projevují kvetoucí dvouděložné: čekanka obecná (Cichorium intybus), hrachor luční (Lathyrus pratensis), chrastavec rolní (Knautia arvensis), jetel luční (Trifolium pratense), kakost luční (Geranium pratense), kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), řebříček obecný (Achillea millefolium), řešnice luční (Cardamine pratensis), smetanka lékařská (Taraxacum officinalis), svízel povázka (Galium album) a zvonek rozkladitý (Campanula patula), tedy vesměs běžné druhy, z nichž ale některé patří mezi léčivky, zeleninu či koření, jako např. kmín kořenný (Carum carvi), mrkev obecná (Daucus carota) a pastinák setý (Pastinaca sativa).

V roce 1996 byl zpracován plán péče jehož součástí byl i zoologický průzkum pavouků, motýlů a dalších skupin živočichů.

Refugium zoocenóz pobřežních tůní a mokřadů. Z hlediska motýlů cenné území, kde se vyskytuje celá řada významných druhů motýlů vázaných na mokřadní společenstva. Z významnějších druhů je možno jmenovat např. chrostíkovníka blatouchového (Micropteryx calthella), drobníčka olšového (Stigmella glutinosella), trávníčeka (Biselachista utonella), pouzdrovníčky (Coleophora taeniiipenella a C. Caespititiella), makadlovku (Helcystogramma rufescens), vílenky (Cataclysta lemnata, Nymphula stagnata a N. nymphaeata a Paraponyx stratiotata), stužkonosku vrbovou (Catocala electa), světlopásku bahenní (Eustrotia uncula), perleťovce kopřivového (Brenthis ino) a ohniváčka modrolemého (Lycaena hippothoe). Z obojživelníků můžeme uvést skokana hnědého a skřehotavého a ropuchu obecnou, z plazů ještěrku obecnou a užovku obojkovou.

V hnízdní době v roce 1996 byl prováděn ornitologický průzkum. Při něm byly zjištěny druhy: budníček menší (Phylloscopus collybita), drozd zpěvný (Turdus philomelos), konipas bílý (Motacilla alba), kos černý (Turdus merula), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice slavíková (Sylvia borin), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), strnad obecný (Emberiza citrinella), špaček obecný (Sturnus vulgaris), silně ohrožená žluva hajní (Oriolus oriolus), lyska černá (Fulica atra) a kukačka obecná (Cuculus canorus).

Z přírodních (potenciálních) společenstev, tj. lužník křovin a lesů se v nivě zachovaly jen malé plochy a fragmenty, včetně starých soliterních dubů, z nichž většina, napadená tracheomykózou, pomalu odumírá.

V okolí obou slepých ramen jsou vyvinuty keřovité vrbiny, plošně vymezeny obhospodařováním luk. Tvoří je především vrba košařská, křehká, popelavá, trojmužná a červenice (Salix viminalis, S. fragilis, S. cinerea, S. triandra, S. purpurea), vtroušena je krušina olšová (Frangula alnus) a bez černý (Sambucus nigra). Bylinný doprovod tvoří hlavně kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), dále bolševník obecný (Heracleum sphondyllium), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), svízel přítula (Galium aparine), vikev plotní (Humulus lupulus), opletník plotní (Calystegia sepium) a zajímavá je kokotice evropská (Cuscuta europaea), cizopasícízde na kopřivách.

Lužní lesy se nezachovaly, částečně však druhové složení přibližují břehové porosty: z dřevin jsou to dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm vaz (Ulmus laevis), olše lepkavá, méně šedá (Alnus glutinosa, A. incana) a topoly, původně černý (Populus nigra), dnes vesměs euroamerické kultivary a osika (Populus tremula). Z keřů zde zastihneme střemchu hroznovitou (Padus racemosa) a černý bez. Najdeme zde i statné exempláře vysazených jírovců (Aesculus hippocastanum).

Bylinné patro je tvořeno z velké části předchozími druhy, typické jsou dále bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), česnáček lékařský (Alliaria officinalis), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), kostřava obrovská (Festuca gigantea), krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum), ostružiník ježiník (Rubus caesius) a nápadná je zplanělá večernice vonná (Hesperis matronalis), původem z jižní Evropy, u nás druh zahrádek, zvláště v minulsoti ("babiččina zahrádka"). Tak se do přírody dostala i dnes po celé Jizeře zplanělá netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera).

Část nivy je obhospodařována jako dvousečná vlhká až svěží louka, část je bohužel orná půda. Ramena slouží jako rybářský revír. Ohrožení chráněného fenoménu spočívá v rozšiřování podílu orné půdy na úkor luk, dále v intenzifikaci rybářství a konečně i v odumírání dubů následkem grafiózy. Bylo by vhodné přeměnit pole zpět na extenzivní louky, vysadit nové solitéry dubů a vodní ekosystémy zatím ponechat přirozené sukcesi. Vzhledem k tomu, že bude docházet přirozeným procesem k zazemňování bude třeba časem ramena prohloubit. Referát životního prostředí OkÚ Mladá Boleslav vynakládá značné finanční částky na realizaci asanačních zásahů. Například v roce 1996 byly vyřezány náletové dřeviny podél cesty, redukovány keře podél břehů, koseny břehové porosty a podmáčené plochy a ošetřeny solitérní duby. Na tyto práce bylo vynaloženo celkem 161 tisíc Kč.